Navštívili jsme Marila Příbram - Dynamo České Budějovice

 Jak už jsem vás informoval, dlouhou dobu jsme se my, pár fanoušků Příbrami (slovy dva), domlouvali na výjezdě na zápas do Starkastánu. Den D nastává v úterý 19.4.2011. Jelikož jsme z různých koutů republiky, (já jsem z Drslavice City a kamarád je z Kroměříže) jsou jako strategický bod vybrány Drslavice City, kde se všichni dva setkáváme. Zde jsme přespali na místní ubytovně. Jak velký rozdíl v kvalitě ubytování zhrba za stejné ceny v Příbrami a v Drslavicích je, zjistíme, až přijedeme právě do Jardova království. Drslavská ubytovna nabízí dvě patra, to horní máme celé pro sebe, pod námi bydlí feťák, prostitutka a moje přítekyně v jedné osobě. Cesta na záchod vede přes rozbité dveře, které se otevírají až po sedmi otočeních klíčkem o 360 stupňů. V pokojích je taková zima, že musíme otevřít okno.

Podobné články

• Ženy pouze remizovaly v Teplicích
• Fischer by prestiž cítil proti Baníku
• Z tábora soupeře: Chyb bylo dost, nesmí se opakovat!
• Slovácko už je ve čtvrtfinále! Vyřadit dokázalo i Kladno + HLASY TRENÉRŮ A TISKOVKA
• Soupeřem Slovácka ve čtvrtfinále poháru je Baník Ostrava

Odjezd z Drslavic směrem na Příbram máme naplánován na středu 20. 4.v 5:42. Budíček je tedy velmi brzy a my rozespalí odcházíme na hlavní a jediné drslavské nádraží, snažíme se nakoupit nějaké jídlo a potřebnou dávku pití na cestu, nicméně pokladní se nám snaží vysvětlit, že prodává pouze jízdenky, což po třech hodinách pochopíme. Pak staniční rozhlas zahlásí, že železničáři opět stávkují, čehož jsme si málem nepovšimli, neboť jsme se domnívali, že se jedná o pravidelné 12 hodinové zpoždění. To nám naskýtá možnost nakoupit v místní Jednotě, kde stařence uzmeme poslední tři rohlíky a jednoho lahváče. Cesta bude trvat 87 hodin a bude mít 265 přestupů, z nichž jeden se uskuteční v dědince Praha – hlavní nádraží, kde je situována zastávka asi někde mezi Pražským hradem, Václavským náměstím a nějakou budovou, na kterou od války evidentně nikdo nešáhl a kde sídlí Úřad vlády. Už zde si všímám velmi zajímavé věci: po příjezdu do Prahy, jako by auta ztratila ošuntělý vzhled a úplně všichni lidi jezdí na strojích, za něž by se nemuseli ostýchat ani ve slovenských horách. Tento fenomén nás bude provázet po celých středních Čechách. Je možné, že jako se u nás dříve stály fronty na banány, zde budou nedostatkovým zbožím zřejmě možnosti dopravy MHD.

Cesta místními vesničkami by se dala shrnout pár slovy: les, močál, les, pole, les, pole, les, les, les. Až do města Benešov používá strojvedoucí ke své obživě zvláštní typ vlaku, tzv. Pendolíno. Komfortem se rovná stašímu typu Boeingu 747, čehož my zvyklí na motoráky si vážíme. Po 8 hodinách přijížídíme k prvnímu cíli naší cesty – vlakové stanici Příbram – město. Zde jsme důkladně prohlédnuti celní prohlídkou, kterou obstarávají Jardovi sekuriťáci z Kauflandu. Když jim dáme najíst (tři staré rohlíky z Kauflandu), bez problémů nás pouští do Starkastánu. Bereme si taxíka (Volha, v níž jezdil Gorbačov) a odjíždíme směrem na stadion, nakoupit suvenýry a lístky. Ve fanshopu se dovídáme celkem znepokojivou informaci, která nekoresponduje s naší zjištěnou, a sice, že lístky se dají pořád koupit. Že by nebylo vyprodáno? Odjíždíme se proto ubytovat na hotel s plánem přijet v 11 hodin, kdy se oficiálně otevírají kasy stadionu a věc prošetřit. Musím podotknout, že nabídka suvenýrů ve fan-shopu Příbrami byla nepřeberná. Žádný náš ligový, ba ani druholigý klub nemá šanci ani v tomto Marile konkurovat. Mohu konkrétně jmenovat: dva dresy, zapalovač a propiska. Nevěděl jsem, co si koupt dříve. Koupil jsem tedy všechno, což se nelíbilo dalšímu zajemci, který se měl dostavit po další objednávce zboží, tj. asi za rok.

Tříhvězdičkový hotel nabízí skutečně až nebývalý komfort a luxus, příjemnou obsluhu, snídani a sličnou obsluhu k tomu. Za takřka stejnou cenu jako v Drslavicích - City vám zde poskytnou služby asi 0,7x lepší. Po ubytování objednáváme opět taxi a směřujeme na ulici U Litavky, kde se pokusíme sehnat lístky. Atraktivní děda za okénkem nám bez problému prodává lupeny na zápas, dokonce ani nechce občanky nebo jiné dokumenty. Jediné, co po nás chce je, abychom mu podali zuby, které mu spadly na chodník.
Zápas mezi Příbramí a Českými Budějovicemi začíná ve 13 hodin a provází ho vskutku fantastická atmosféra. Před zápasem vidíme první a také poslední incidentík na fotbalovém zápase ve Starkastánu, kdy policisté nejspíše nutí přijít na stadion fanouška Budějic, který by raděj na pivo. Celý sektor hostí (tj. 1)!!! se během pár sekund vylidní a  jde problém vyřešit, po pár minutách se všichni spokojeně vrací. Fanoušek Budějic je na stadioně. Na zápas si našlo cestu 751 diváků, z toho asi 2 přijeli až z Českých Budějovit. Musím říct, že fanoušci hostů na mě udělali skutečně výborný dojem. Celých 90 minut rozjížděli fanatický support, jejich krásné a úderné chorály se nesly do dáli velmi intenzivně. Ne že bych je slyšel, ale dělalo to na mě takový dojem. Naše skupinka se uvelebila právě vedle kotle hostů, a tak domácí fans nebyli slyšet tak dobře. Pro mě určitě mírné zklamání, jelikož při tak velkém počtu by tomu mělo být jinak. Ovšem pokud se zapojil celý stadion, což byl relativně častý jev, tak nám všem po zádech běhal mráz. Pokud bych měl ohodnotit výkon kotlů jako ve škole, tak hostům z jižních Čech patří zasloužená 1, domácím 2.

Po zápase se vydáváme opět na hotel, ráno míříme do místnosti pro snídaně, kde se potkáváme s fotbalisty Slavie Praha, kteří se vrací z návštěvy Dětského domova, kde ukradli sušenky. Jako dárek jednomu z dětí nabídli pěší tůru do Prahy. „Bylo smutné vidět ty bezduché tváře bez špetky naděje“, komentoval situaci šestiletý Dežo.
Po celém tomhle zážitku mám skutečně obavy jít na českou ligu. České, moravské a slezské kotle o síle maximálně několika desítek lidí vypadají vskutku směšně oproti několika divákům, kteří se snaží fandit na zápasech ve Starkastánu. Obrovský rozdíl panuje také v mentalitě diváků na stadionech tam a u nás. U Jardy fandí nejmenší, malí, starší i nejstarší fanoušci společně s kotlem, nikdo z nich se nestydí projevit emoce a otevřít ústa při zpěvu chorálů či pokřiků. Každý hrdě nosí symboly klubu (pokud zrovna ve fan-shopu objednají zboží), který má ve svém srdci. Potkáte jenom mizivé procento fanoušků, kteří na sobě nemají dres či šálu.

Pokud budete mít někdy možnost zajet do Příbrami na fotbalové utkání, určitě neváhejte, zanechá to ve vás skutečně silné dojmy a chorály vám budou znít dlouho v hlavě. Stejně tak příliš nevěřte tomu, že v Příbrami chodí na fotbal party zabijáků, které jenom čekají, kde koho probodnout nožem. Je vidět, že organizačně se zde udělalo mnoho práce a my jsme skutečně nezažili žádné větší problémy před, v průběhu, ani po zápase. Rovněž se nebojte, že Příbram je mafiánské město, o čemž se nás snaží přesvědčit zaujatá média. O Jardovi jsme skoro neslyšeli. To, že máte v patách tajnou službu a sekuriťáky z Kauflandu, skoro nevíte, dokud nepřijdete o peněženky. Na to, že vůdce Jarda I. po zákeřném útoku ruských mafiánů přebývá v nemocnici, panuje ve Starkastánu pozitivní nálada, protože otevřeli další hospodu a pobočku Jednoty. Ruští mafiáni se snažili zbaběle usmrtit Jardu i na nemocničním lůžku, nicméně ten se ubránil nemocničním obědem, jenž vypadal jako žemlovka.
Návštěvu Starkastánu prostě jednoznačně doporučuji!